V tomto článku jde o to, že mnoho lidí má velmi často dobré úmysly. Nicméně , když vše , nejde ze začátku hladce, rychle to pak vzdají. V tomto článku jde o to, že mnoho lidí má velmi často dobré úmysly. Nicméně , když vše , nejde ze začátku hladce, rychle to pak vzdají.

Povím vám zde několik příběhů s různými příhodami, které na první pohled vypadaly beznadějně. Jednalo se o výlet do Kyjeva k hrobce svatého mnicha Agapita. Svatý mnich Agapit byl velkou inkarnací krále Šambaly.

O této velké inkarnaci existuje jedna velmi pěkná kniha,Povím vám zde několik příběhů s různými příhodami, které na první pohled vypadaly beznadějně. Jednalo se o výlet do Kyjeva k hrobce svatého mnicha Agapita. Svatý mnich Agapit byl velkou inkarnací krále Šambaly.

O této velké inkarnaci existuje jedna velmi pěkná kniha,, Sensei zo Šambaly 2, , v níž se hovoří o tomto velkém léčiteli. Před 1000 lety přivedl zpět na Zem grál. Jelikož byl velkou inkarnací, jeho hrob vyzařuje dodnes obrovskou léčivou sílu. Zejména od 25. února jsou vibrace celý následující týden obzvláště silné a když jsem si přečetl knihu Sensei ze Šambaly 2, rozhodl jsem se, že se tam příští rok podívám..

Samozřejmě jsem si vše předem naplánoval, ale naneštěstí mi do toho mezitím přišlo něco, kvůli čemu jsem výlet téměř nemohl uskutečnit. Měl jsem trojitý pruh, který mi museli operovat. Výběr vhodného termínu na operaci byl velmi náročný. Nejdříve zde byly různé důvody k odložení z mé strany, potom operaci několikrát odložili lékaři. Nakonec se moje operace konala 24. ledna.

Termín cesty byl přibližně o čtyři týdny později, ale mohu ji opravdu podstoupit? Zaprvé, tak krátkou dobu po operaci jsem se musel ještě šetřit a nemohl jsem například zvedat nic těžkého nebo co se stane, když zakopnu?
Za druhé, jak by se mi to zahojilo? Ale energie byla se mnou a rána se hojila velmi dobře, a tak jsem se rozhodl odletět na tři dny. Na tři dny nepotřebujete hodně zavazadel, takže nemusím zvedat nic těžkého, říkala mi moje hlava.

Krátce předtím vypukl v Evropě koronavirus, takže koncem února byla situace už dost kritická, avšak ještě se mohlo cestovat. V té době na Ukrajině ještě nebyly žádní nemocní nebo nakažení lidé. V Německu už bylo nakaženo několik lidí. Na letištích již byly kontroly, které měřily teplotu ...

Ale co se stalo, že jsem téměř přece jen nemohl vycestovat! Týden předtím, než jsem se rozhodl, že pojedeme do Kyjeva, mě začalo svědit celé tělo, bylo to, jako bych měl alergickou reakci. Odůvodnil jsem si to tím, že jsem měl ještě oslabený organismus z operace, kterou jsem měl za sebou. Vypadal jsem, jakoby na mě zaútočil roj včel. Někde ve mně cosi vřelo, myslel jsem si, že mám alergii. Tušil jsem to, ale nevěděl jsem to.

Na pátek jsme měli rezervovaný let, museli jsme jet vlakem do Frankfurtu, abychom se odtud dostali na letiště. V noci před odjezdem jsem se vzbudil ve dvě ráno a všiml jsem si, že jsem dost červený. Pomyslel jsem si, sakra, tak teď mi tu ještě chyběla alergie, to není dobré. Ale ok, možná se to do zítra uklidní a zlepší se to. O čtvrté v noci jsem se znovu probudil, ale tentokrát jsem byl už opravdu oteklý. Vzbudil jsem svou ženu, která pro jistotu zavolala pohotovostního lékaře. Teď jsem už vypadal v obličeji jako žába, ó můj bože. Musel jsem být na kliniku převezen sanitkou. Měl jsem skutečně alergickou reakci.

Když jsem přišel do nemocnice, dostal jsem hned infuzi, chvilku to potrvá, myslel jsem si. S cestou to vypadalo tak, že to už nemůžeme nijak stihnout, vlak odjížděl v 9:30 hod. V osm hodin jsem byl ještě v nemocnici, už jsem sice nebyl oteklý, ale ještě jsem tam musel zůstat. Moje žena byla velmi klidná a pokojně řekla, pokud Agapit chce, abys přišel, tak odletíme. Problém byl v tom, že když jsem přijel do nemocnice dali mě do velmi chladné místnosti, aproto jsem byl celý promrzlý. Nakonec přivezli mě jen v tričku.

Několikrát jsem z pokoje zvonil na zvonek s prosbou, aby mi přišli zavřít okno, což se nakonec i stalo. Jenže zapomněli zapnout topení. Ikdyž bylo topení konečně zapnuté na maximum, trvalo to ještě téměř dvě další hodiny, než se pokoj vyhřál. Bál jsem se, abych si nepřivodil silné nachlazení, ale teď jsem jen doufal zejména v to, aby alergie ustoupila. V 9:30 hod. přišla konečně lékařka a řekla mi, že můžu jít domů. Řekl jsem jí, že dnes chceme letět naUkrajinu a co si o tom myslí?

Lékařka souhlasila s cestou, protože mi už oteknutí zmizelo. Dala mi ještě tři prášky na alergii, které jsem měl užívat každý den. Teď byl ale problém v tom, že jsme už nemohli stihnout náš vlak. Lékařka byla taková milá, že okamžitě připravila potřebné papíry a dokonce se nám ještě podívala na nové vlakové spojení a také ho našla.

Jeden vlak jel v 10:30 hod., který jsme teoreticky ještě mohli stihnout, a tím pádem i let. Tím, že vlak měl ještě i zpoždění, jsme ho nakonec stihli. Avšak namísto zastávky Frankfurt-Letiště jsme museli vystoupit už na zastávce Frankfurt-Jih, navazující vlakový přípoj, který nás měl přivést až na letiště, měl také zpoždění, a to byla naše další překážka.

Se zpožděním, přesněji řečeno 50 minut před odletem, jsme konečně dorazili na letiště. Utíkali jsme k terminálu Lufthansa, kde nám samozřejmě řekli, že jsme přišli příliš pozdě, protože letadlo odléta za 50 minut a už nás nemůžou vpustit do letadla.

Jeden z mužů se nás zeptal, kam chceme letět a proč chceme jet na Ukrajinu. Odpověděl jsem mu, že do Kyjeva, k hrobce Agapita, na posvátné místo, kde se nachází i Jeskynní klášter. Potěšilo ho to, protože také pocházel z Kyjeva a řekl nám: "Musíte tam jet, jděte rychle!", A otevřel nám zábranu. S velkým štěstím se nám to podařilo, skutečně na poslední minutu. Takže jsme byli konečně na cestě do Kyjeva, vše bylo v pořádku, přicestovali jsme pozdě večer.

Následující ráno jsme se chtěli u vchodu do kláštera setkat s jednou známou, předtím, než jsme odešli, jsem užil mé prášky proti alergii. Výlet měl velký úspěch, mohli jsme si všechno prohlédnout. Vibrace u hrobky Agapita byly jedinečné! Myslím, že osoba, která není trénovaná by však tyto vibrace pravděpodobně necítila. Bylo velmi snadné dostat se do bezmyšlenkového stavu, mohli jste se velmi snadno spojit se svou vlastní duší a trochu cestovat v jiných dimenzích.

Večer jsme se zašli najíst do jedné útulné restaurace, byl to velmi pěkný večer! Vše bylo v pořádku, ale až do té doby, než se večer opět dostavily příznaky alergie. Vzal jsem si tedy tabletku, kterou jsem si chtěl vzít následující ráno, protože jsme další den měli odlétat. Uprostřed noci se u mě začaly opět projevovat alergické reakce. Bože můj, dnes večer jsme se chtěli přece vrátit domů, a tak jsem užil I zbývající tabletku.

A navíc k tomu, tím, že jsem 2 dny předtím ležel v nemocnici v ledově chladné místnosti, jsem dostal i teplotu. Pomyslel jsem si, sakra, proč zrovna teď, doufám, že projdeme zdravotní kontrolou. Já s teplotou a to v době, kdy se na všech letištích provádí kontrola kvůli Corona viru.

Takže jsem si vzal poslední tabletku na alergii a také něco na teplotu. Jelikož zpáteční let jsme měli až na večer, protože přes den jsme chtěli ještě navštívit město, podíval jsem se, jestli bychom případně nestihli i nějaký dřívější let..

Poté, co jsem našel, co jsem hledal a okamžitě si rezervoval dřívější let, jsem si všiml, že tento let byl sice dříve, ale o 3 dny později. 🙈☠️ Chvíli na to jsme usnuli. Další den jsme vstávali velmi pozdě. Cítil jsem se mnohem lépe, teplota klesla a alergická reakce byla o mnohem lepší..

Po všem tom rozruchu jsme zpomalili, vydali jsme se na příjemnou procházku, v klidu jsme se najedli a užívali jsme si všech těch vibrací. Nastal večer a vyrazili jsme směrem na letiště. Celou dobu jsem myslel jen na to, aby mi znovu nestoupla teplota nebo se mi neudělaly vyrážky a neotekla mi tvář. Každý, kdo by mě viděl noc předtím, jak jsem vypadal, by mě na fotce v pase určitě nepoznal.

Po příletu do Německa jsem samozřejmě nestihli vlak, který nás měl dovést do Kasselu, takže jsme se museli opět přesunout na další vlakovou stanici. Nakonce se nám nějak podařilo stihnout poslední vlak, což bylo opravdu super.

Domů jsme dorazili velmi pozdě a byli jsme skutečně vyčerpaní ze všech těch cestovních útrap , at tak jsme hned usnuli. Druhý den ráno byla alergie znovu zpět, musel jsem jít opět do nemocnice a znovu absolvovat celou proceduru. Kromě toho jsem byl pořádně nachlazený a musel jsem brát antibiotika.

Co kdyby se to stalo tam? Prošli bychom pak všemi kontrolami a nechali by nás odletět domů? Při tomto pomyšlení se mi sviral žaludek. Díky bohu, že jsme prošli všemi kontrolami a mohli jsme odcestovat. Vrátili jsme se zpět do Německa a byli jsme velmi šťastní. Pokud by nás chtěli zkontrolovat zde ve Frankfurtu, tak už jsme alespoň v Německu. Ale nikdo mě nezastavil, a tedy ani nekontroloval, naštěstí jsem neměl ani teplotu.

Musím však říci, že celá tato cesta stála navzdory všem překážkám za to. Někdo si může myslet, zda nebylo nezodpovědné podstoupit takové riziko. Ne, to určitě nebylo. Pokud nám chce negativita v něčem zabránit, musíme udělat vše pro to, aby se jí to nepodařilo. A kdyby nás tam svatý Agapit nechtěl, tak bychom to nezvládli.Navíc jsem se ptal lékařů, zda si můžeme troufnout na tuto cestu. Z lékařského hlediska to bylo v pořádku a dostal jsem na cestu léky.

Nechci tím teď říci, že člověk by měl za každou cenu, mermomocí, podniknout tuto cestu, to v žádném případě. Kdybych let nestihl nebo kdyby mi to lékaři nedoporučili, byl bych sice zklamaný, ale přijal bych to. Nechtěl bych tuto cestu podniknout za každou cenu. V konečném důsledku nezáleží na tom, jestli jste to dokázali nebo ne. Pro mě osobně bylo důležité to, že jsem se pokusil o všechno, abych tuto cestu na svaté místo mohl uskutečnit. Kdyby to bylo pro mě absolutně nemožné, pak bych to tak i přijal. Pro mě bylo důležité jen to, že jsem pro to udělal všechno, co bylo v mých silách.

To bych chtěl doporučit i ostatním, nejde vždy jen o to, jestli je něco snadné nebo ne, ale o to, zda, jste vyčerpali všechny možnosti, abyste to mohli uskutečnit. Mohl bych sem napsat ještě mnoho podobných příběhů, kde se mi na poslední chvíli podařilo něco, co mělo malou šanci na úspěch.

Například jsem měl problémy s kolenem a nemohl jsem na univerzitě řádně trénovat atletiku. Ale něco jsem udělal a využil jsem ještě poslední šanci, abych mohl ještě něco zvládnout.

A znovu jsem dal do toho všechno, abych něco udělal. Kdyby se mi to nepodařilo, tak by to mělo také smysl. I to se mi už stalo, když jsem se přihlásil na univerzitu a nevyšlo to. Ale i to mělo svůj účel. Věděl jsem, že to má svůj smysl, a tak tomu i bylo. V tom roce mě přijali na ještě lepší univerzitu a výborně jsem se tam umístil. Teprve tehdy jsem pochopil, proč se některé věci stanou a jiné ne..

A to je to, co tu vlastně chci říct, nejde o to, jestli se něco podaří nebo nepodaří. Jde o to, zda jste skutečně udělali vše, co jste udělat mohli, aby se to přece jen podařilo. Abyste dosáhli svých dobrých záměrů a neupustili od nich, protože to nefunguje tak rychle, jak byste chtěli.

A to je právě to co vám dává vnitřní klid a radost. Zda-li se to podaří či nikoliv je v konečném důsledku druhořadé. Většinou, když dáte do toho všechno, tak to i funguje. Někdy je člověk i zkoušen, zda-li je už připraven přijmout něco nového a lepšího, nebo je-li už připraven obdržet dary, ať už ty duchovní nebo pracovní, nebo ve smyslu vztahů.

JJe důležité, abyste vyzkoušeli všechno, abyste svého ex-partnera získali zpět, nebo jste si možná profesně našli lepší pracovní místo, či jste získali vysokoškolské vzdělání. To je to, co je důležité. Lidé si častokrát myslí, že pokud je to dobré, musí to být snadné získat. Ne, není to tak. Takové věci velmi často trvají dlouho a je důležité, abyste se od svých záměrů nenechali odradit.

Například já jsem už jako 13-14 letý psal písně, ale v té době jsem neměl možnost je vydat. A trvalo to několik let, než jsem tu možnost dostal, abych je mohl publikovat díky novým technologiím i z domova. Protože tehdy to bylo prostě nemožné kvůli penězům a technologii. Ale nikdy jsem se toho nevzdal, to neznamená, že jsem byl nešťastný nebo něco podobného, ​​ale věděl jsem, že to momentálně nejde. Snažil jsem se a udělal jsem vše pro to, aby se vydaly, ale nevyšlo to. V té době jsm na to neměl peníze, nebyla k dispozici technika a neměl jsem počítač. A v určitém okamžiku nadešel čas a já dostal najednou příležitost, protože jsem získal všechny tyto věci.

Nikdy se tedy nenechte odradit od své cesty, pokud to nebude fungovat na poprvé, tak to bude fungovat příště nebo ještě několikrát, ale jednou se to stane.

Vždy věřte svým vlastním cílům a nikdy se nevzdávejte, stále si říkejte, že já to dokážu, jednou to vyjde a udělejte pro to vždy to nejlepší, co můžete. Pak budete odměněni za to, že jste se nikdy nevzdali a s vytrvalostí jste překonali sám sebe. Buďte si vždy vědomi toho, co skutečně chcete..