Magie & Meditace

Životní styl vědomého bytí

Meditace, duchovní rozvoj a bílá magie

Všichni chceme být šťastní

Co je v životě základ? Každé dítě vám řekne to samé - být šťastný.

Toužíme po tom všichni, ale zdaleka ne každému se skutečného štěstí v životě podaří dosáhnout. Ano, spousta lidí dosáhne svých pozemských cílů - mají partnery, mají děti, jsou milionáři, jezdí každý rok na tropickou dovolenou atd. Ale stále jim v životě něco chybí - a to pocit skutečného naplnění, vnitřního nekonečného štěstí. Důvod je jednoduchý - nejsme jen tímto tělem, myšlenkami, pocity - ale i duchem.

Skutečného štěstí dosáhne člověk pouze tehdy, pokud se dokáže absolutně ztotožnit s duchem - to jest tehdy, když dosáhne nekonečna, nesmrtelnosti. Což ovšem neznamená, že by se měl vzdát pozemských cílů! Naopak - je potřeba na svých cílech pracovat tak, aby nám stále víc přinášely duchovní naplnění - tedy své cíle zduchovňovat. Dát své vnitřní hlasy do rovnováhy.

Meditace

Foto © Spanishalex http://www.istockphoto.com I pmalenky

Prvním krokem pro započetí hledání své duchovní cesty je uvědomění si, že dosahování materiálních cílů a plnění si materiálních přání je v pořádku, ale pozor - generuje to spoustu dalších nových přání a tužeb. Tedy - mám ženu - přání splněno. Chci s ní mít děti - mám děti. Mám děti - chci mít dům pro svou rodinu. Mám dům - potřebuji auto. Mám auto - potřebuji jet na dovolenou, aby byla moje rodina spokojená. Chci, aby byly moje děti zdravé. Chci, aby děti založily svou vlastní rodinu. Je to nekonečný koloběh. Stále dokola.

Pokud člověk chápe, že tento nekonečný koloběh je pouhou iluzí, může si to užívat. Podstatné však je dostat se nad tento koloběh, to znamená vidět, že jde o jistou iluzi - jde o niterné hlasy, které nás určitým způsobem vedou a navádějí. Ale pozor, tyto hlasy jsou iluzí zakódovanou systémem, ve kterém žijeme!

Logo Meditation
Motivace meditovat

Foto © DanielBendjy http://www.istockphoto.com I pmalenky

Prvotní motivace

Hlavním cílem, proč začít meditovat a vůbec na sobě duchovně pracovat, je zažít nekonečno, nesmrtelnost.

Když máme tento cíl a začneme meditovat, jako jednu z prvních věcí zjistíme, že jsme otroky svojí mysli. Zastavit naši mysl je prvním důležitým krokem během meditace.

„Nemůžeme utéct z vězení, dokud nepochopíme, že ve vězení jsme.“

Podívejme se na to takto:

Je v pořádku dokázat si zapamatovat různé vzorce, telefonní čísla a dokázat je všechny odříkat, ale co z toho máme, když si večer lehneme do postele a myšlenky nám stále běží hlavou. A co musíme zítra udělat. Co a jak jsme měli nebo neměli udělat dnes. Když jsme v práci, myslíme na dovolenou. Když jsme na dovolené, myslíme na kamarády. Když jsme s kamarády, myslíme na práci. Toto všechno a mnohé další napovídá tomu, že jsme otroky své mysli.

Teprve ten, kdo toto pochopil, dokáže začít brát meditaci vážně. Začne zpochybňovat tyto hlasy ve své hlavě a dokáže od nich ustoupit. Každý hlas má své opodstatnění a neozývá se jen tak pro nic za nic, ale je důležité, abychom si uvědomili, že toto je pouze hlas v mém nitru, toto nejsem já.

Bezmyšlenkový stav

Podstatným krokem v duchovním vývoji je dosažení bezmyšlenkového stavu. Jeho dosažení nám otevře zcela nový pohled na svět a taky úplně nové možnosti - jaké, to pochopíte, jakmile se do bezmyšlenkového stavu dostanete.

Představte si lidskou mysl jako vlnění. Jde vlna (= myšlenka), následuje chvíle ticha a pak následuje další vlna. Tu chvíli ticha je potřeba stále více rozšiřovat. To je totiž onen bezmyšlenkový stav. To, co nás dospělé fascinuje na dětech i na zvířatech, je jednoduchost, s jakou fungují. Nemají v hlavě žádné komplikované vykonstruované procesy. U dětí s tím, jak rostou, přibývá spousta různých vnitřních hlasů, pocházejících z různých zdrojů.

V meditaci jde o to naučit se tyto hlasy, procesy, myšlenky pozorovat bez toho, abychom do nich jakkoli zasahovali. Tedy vžít se do role pozorovatele. Díky tomu se naučíme sledovat, odkud který hlas, která myšlenka proudí, co je jejich zdrojem. Zároveň se naučíme vytvořit si určitý odstup. Uvědomíme si, že JÁ jsem vědomí. Všechny tyto procesy jsou sice součástí onoho JÁ, ale představte si analogii s rukou - ruka je sice součástí mě, ale pokud mi ji někdo usekne, já stále budu existovat. Podobně je to i s určitými myšlenkovými pochody a pocity.

Nechejte se inspirovat!

Lidé se velice často přehnaně ztotožňují se svými názory a tudíž mají problém se jich vzdát. Kupříkladu „musím jíst maso,“ „jsem křesťan a proto nemohu meditovat,“ „musím být milionář“ atd. Všechny naše názory jsou pouhé výtvory naší mysli a je velice důležité je tak i vidět. Mohou nám sice po nějakou dobu sloužit, ale je důležité je dokázat odložit a podívat se na ně kriticky a totiž: může to tak být - nemusí to tak být. Čím lépe dokážeme odstupovat od svých postojů a myšlenkových procesů, čím lépe je dokážeme pozorovat, tím se ona skulinka mezi nimi zvětšuje a zvětšuje.

Když je dostatečně velká, začneme stále častěji pociťovat bezdůvodnou bezprostřední radost. Jsme zkrátka šťastní a ani nevíme proč. A to je zásadní známka duchovního pokroku!

Nemyslíme tolik intenzivně, tudíž neztrácíme tolik energie. Přes ticho, které v naší mysli nastává, pak můžeme přijímat energii nejen své duše, ale i z vyšších zdrojů. Nazývejte to vyšší vědomí, bůh, láska, světlo - jak chcete.

Bezmyšlenkový stav

Foto © AVTG http://www.istockphoto.com I pmalenky

V každém je ukrytý génius

Čím déle a hlouběji dokážeme být v tomto bezmyšlenkovém stavu - z počátku jen v meditaci, postupem času i v „normálním" fungování - tím více této vyšší energie k nám bude přicházet. Pomalu, ale jistě se dostáváme na stupeň génia - čím déle jsme v bezmyšlenkovém stavu, tím více různých geniálních myšlenek nás napadá. Ať už jde o písničku, výborné jídlo nebo nový druh motoru.

Každý, kdo se dostal do tohoto stavu zároveň chápe, že nejde o jejich výtvor - zkrátka „to k nim odněkud přišlo." Spousta skladatelů popisuje svůj tvůrčí proces tak, že hudbu zkrátka slyší, když usnou nebo když meditují nebo v jiných specifických časech - přijde to a pak zas odejde. A to je přesně ono!

Dokážeme-li jít ještě dál, ego začíná víc a víc ustupovat. Víc a víc se ztotožňujeme s něčím, co můžeme nazývat božské vědomí, z čehož pramení i změna v našem způsobu rozhodování a způsobu vidění. Vidíme lépe a jinak, co je pro nás podstatné, potažmo co je dobré a co zlé, začínáme být jiní.